Proč vlastně dřepy?
I nu, proč ne. Dřep je fyziologická zátěž organismu, která nás provází již od nepaměti, a především od útlého dětského věku. Nejen malé děti si dokáží pohodlně v dřepu hrát. Dřep je nepostradatelnou součástí života především v mnoha asijských kulturách. Lidé v něm dokáží pracovat, odpočívat a bavit se v podstatě celý život. Mezi milníky patří názor mnoha Evropanů, že dřep poškozuje kolena. Říkají: „podívejte se přece na naše staré lidi, jak nemohou ohnout koleno„. Nezaměňujme však nedostatek funkčního pohybu v rozsahu s fyziologickými možnostmi. Naše tělo je plně uzpůsobené tomuto pohybu. Při plném ohnutí je koleno díky pevným šlachám v kolenu v naprostém bezpečí. Mnoho odborných statí pojednává o tom, že „Vaše kolenní klouby jsou nejsilnější v plném pokrčení / vysunuté poloze, nikoliv v pozici mezi tím. Na vrcholu se v dřepu posilují především kvadricepsy, ne tolik hýždě a hamstringy a neprocvičují se kolenní šlachy. To bude mít poté za následek svalovou nerovnováhu a zranění. Poloviční opakování jsou také méně účinné pro sílu a svalovou hmotu. Tedy ne hluboký dřep, ale poloviční dřep je špatný na kolena!“ Takže, proč si vlastně trochu nezadřepovat. A faktický přínos: pěkné, pevné a funkční nohy, ale i zadek.
A ani dřepy nemusí být žádná nuda. Dřepů totiž existuje mnoho podob, takže si vyzkoušejme klasiku, sumó, Bulhara, sisi a další.
Takže z mého pohledu platí: Dej si 10 dřepů a koukej makat.